Ještě něco víc o Citadele i rada pro ty, kdo ji nesehnali.
Poznámka, kterou Adéla utrousila na okraj Prologu, tj. našeho prvního letošního setkání, je opravdu k věci. Chystáme se vytvořit manažerský literární kroužek nebo snobsky vzdychat nad „nesmírně hlubokými myšlenkami“?
Řekli jsme si, že Citadelu budeme používat jako inspiraci, ne jako učebnici. Abychom si ji nepletli s učebnicí by mělo být snadné. Jednak jsou některé návody v ní uvedené v přímém rozporu nejen s naším Zákoníkem práce, ale i Trestním zákoníkem a navíc se jedná o knihu, která nebyla dokončena. Neprošla totiž závěrečnou autorovou redakcí. Psal ji osm let a v době, kdy odhadoval, že na ní zbývá ještě asi deset let práce, zahynul jako válečný pilot.
Nemáte ji a nemůžete ji sehnat?
V takovém případě Vás možná potěší, že Henry nalezl stránky, kde ji nabízejí v pdf formě a kde je možné ji číst on-line. Zde je odkaz (POZOR od 21. 4. 2010 Google před touto stránkou varuje jako před podezřelou útočnou stránkou, při jejíž návštěvě může být na Váš počítač instalován škodlivý software):
http://ld.johanesville.net/saintexupery-02-citadela?page=0.
Příležitost pro technické čtenáře?
Po setkání hned hned několik členů řeklo, že jim možná Citadela otevírá dveře, aby přešli z kategorie „technických čtenářů“ do kategorie „skutečných“ čtenářů.
Vzpomněli si totiž na setkání AK z prosince 2002, kde jsme mluvili o tom, co a jak manažeři a vůdčí osobnosti čtou. Živou debatu tehdy vyvolal tento citát:
Především, většina lidí nikdy nečte nic dvakrát. Bezpečná známka neliterárního člověka je to, že považuje „To už jsem četl“ za přesvědčivý důvod, aby dílo nečetl. Všichni jsme poznali ženy, které si román pamatovaly tak matně, že musely v knihovně stát půl hodiny a listovat jím, než se ujistily, že ho už četly. Ale v momentě, kdy si byly jisté, jej okamžitě odložily. Byl pro ně mrtvý, jako vyhořelá sirka, stará jízdenka nebo včerejší noviny. Ti, kteří čtou velká díla, čtou naopak stejné dílo za život desetkrát, dvacetkrát nebo třicetkrát.
(C. S. Lewis: An Experiment in Criticism)
Tehdy jsme se začali dělit na „technické“ čtenáře (to se nám líbilo víc než „neliterární člověk“) a „skutečné“ čtenáře.
Máme šanci, že se Citadela stane knihou, kterou za život přečteme desetkrát, dvacetkrát nebo třicetkrát? Vzpomeňte, co říkal Jakub.
ANIMA Klub 
Zanechat odpověď