I rituály a pravidla jsou násilí

Jak může manažer vdechnout své organizaci potřebnou horoucnost? Vypadá to, že nám tohle téma vydrží několik měsíců.

Naštěstí se hned při prvním setkání vynořil námět, co se v tom směru dá podniknout hned.

Začalo to žertováním na téma, že současný manažer má ve srovnání s orientálním vládcem citadely svázané ruce. Zákoník práce i Trestní zákoník nám zakazují nejrůznější druhy násilí, které on vůči svým poddaným používal.

Konstatovali jsme ovšem, že podle Citadely jsou násilím i dveře ve zdi. Nutí člověka vcházet do místnosti jen na přesně určeném místě. A takový palác je souhrnem mnoha podobných násilí:

… násilí znamená svobodu ducha, neboť máš pak možnost svobodně ve svém domě procházet předpokoji, vykračovat si sály z jednoho do druhého, otvírat dveře, stoupat či scházet po schodech. A čím víc zdí a překážek a závor, tím větší je tvá svoboda. …  Ale když táboříš bez ladu a skladu v jedné místnosti, neexistuje pro tebe svoboda, nýbrž jen rozklad. (XXXV)

Nebo:

Nemáš-li nástroj, nemůžeš ve vší volnosti vytvářet melodii. Jestliže nepřipustíš nos a uši, nemůžeš ve vší volnosti vytvářet úsměv sochy. A člověk, který je zjemnělým plodem jemné kultury, získává právě tím, že tato kultura má své meze, hranice a pravidla. V mém paláci je člověk bohatší na vnitřní hnutí než v brlohu chátry. … Kdo se chce v určité hierarchii pozvednout a stát se vnitřně bohatším, ten si bude žádat především omezení. Stáváš se větším právě skrze obřad, jemuž jsi podřízen. (LX)

Pravidla, rituály, obřady

Rozpředla se diskuse o velmi konkrétních otázkách. Nejprve jsme zavzpomínali na to, jak se na pracovištích slavilo za komunistů, pak přišla řeč na současné rituály, většinou oslavného charakteru.

Petr pak začal nahlas uvažovat o tom, že jedna z jeho firem postrádá jakékoli rituály a mluvil o pravidlech a rituálech, jejichž prostřednictvím se snad manažer může snažit vdechnout firmám „horoucnost“, o niž nám v těchto setkáních jde. Je pravidelný začátek a konec pracovní doby důležitý rituál?

Adéle se zamlouvala poznámka, že porady mají mít svou noblesu a otevřela další důležité podtéma zaměstnanců, kteří si stěžují na pracovní podmínky, ačkoli je mají velmi nadstandardní.

Do toho se vmísil Henry zkušeností, že podobné stesky velmi brzy skončí, když zaměstnanci mají možnost na vlastní kůži pocítit, jak vypadají pracovní podmínky jinde.

Tuto část debaty jsme ukončili konstatováním, že podobné stesky na pracovní podmínky (nebo na špatnou komunikaci) jsou často jen zástupným problémem indikujícím, že organizaci chybí to podstatné – „tíhnutí, horoucnost, vize, …“. V tom případě může být úspěch přístupu, o němž mluvil Henry, jen potlačením symptomu, nikoli léčením nemoci.

Debata byla velmi živá a občas jsme dost volně oscilovali mezi pojmy „pravidla“ a „rituál“. Zdá se, že jsme s tímto podtématem ještě neskončili, jak ukazují poznámky tří členů AK po skončení setkání:

Petra se k debatě vrátila touto poznámkou:

Uvažovala jsem o rovnováze mezi neuvěřitelnou přísností a popravami na jedné straně a  milosrdenstvím a láskou na druhé straně, jak se objevuje v Citadele. Uvědomila jsem si, že lékař, který vám uřízne nohu, když ji máte beznadějně zachvácenou snětí, to taky udělá s láskou. Udělá z vás mrzáka, ale umožní vám žít dál (a leccos pochopit).

Přísnost a trvání na dodržování pravidel dává lidem pocit řádu a bezpečí. Tato přísnost a pravidla však musejí být smysluplná a podřízena čemusi vyššímu, celku, který spolu vytváříme. A musí platit naprosto bez výjimky pro všechny.

Závěr její poznámky připomíná, že má-li být člověk v paláci „bohatší na vnitřní hnutí než v brlohu chátry“, nesmí to v paláci vypadat jako v onom pověstném typu panelákového bytu, u kterého  se architektům podařilo vytvořit zónu, v níž se mohou obyvatelé bytu vzájemně umlátit dveřmi, když si nedají pozor.

Když někdo podobnou zrůdnost  vytvoří ve firmě pomocí soustavy pravidel, není to tak vidět na první pohled, ale může to být ještě ničivější.

Kryšpín se snažil trochu ukáznit naši prvotní oscilaci mezi dvěma pojmy:

Rituály vnímám jako něco jiného než pravidla. Rituál je obřad, tj. nějaká posloupnost akcí (liturgie, svatba, promoce, stužkování maturantů, ranní posezení u čaje, nedělní oběd, …). Obřad se dá popsat pravidly (zdráhám se napsat „obřad je pravidlo“), ale ne každé pravidlo je obřad.

U většiny obřadů ani nerozumíme smyslu jednotlivých kroků. Ale když se obřady vytratí, někde se to projeví. Mluví se např. o rostoucím počtu pohřbů bez obřadu nebo o zániku obřadů uvedení do dospělosti a o následcích tohoto mizení obřadů.

Většinou rituály fungují samy, aniž bychom se o ně nějak starali. Ale taky někdy samy odumírají. Když si uvědomím, že jsou rituály důležité, mohu je nenápadně nebo i nápadně podporovat.

Nemusím hrozit popravou, stačí naznačit, že mě mrzí, že se rodina během dne nesejde ani jednou u společného stolu. Soudržnost rodiny prý přímo závisí na množství rodinných rituálů, které si dokáže vytvořit.

Jakub na jeho poznámku navázal:

Souhlasím, že rituál není pravidlo. To by bylo hodně jednoduché, pravidlo někdo někde (nejlépe v koutku) vytvoří, někdo ho vyhlásí a někdo ho dodržuje nebo také ne. Pravidlo může pomoci, dát návod, ale může také ublížit a vzít iniciativu nebo chuť do řešení.

Rituál se, v mém chápání, musí vybudovat, rozvíjet a pečovat o něj. Je krásné rituály dodržovat, prožívat je. Je však nutné vědět, že o rituál je třeba pečovat, předávat nebo lépe přebírat tuto péči „z generace na generaci“. Rituál, tak jak je prezentován v Citadele, mi spojuje současné pojmy tým, týmový duch, vize a mise …

Myslím si, že každý velký úspěch a dlouhodobý úspěch potřebuje rituál. Ctěný, podporovaný, nenásilný. Kdo umí nastavit ve svém životě rituály má velkou šanci na úspěch.

Budu se zamýšlet, jak popsat tvorbu rituálu. Kde vychází impuls, nápad? Je napřed myšlenka na konkrétní cíl a nebo se cíle rodí prostřednictvím rituálů?

Během setkání se na téma pravidel a rituálů ozvala ještě jedna poznámka, která by možná neměla zapadnout. Týkala se toho, že důležitá pravidla ve firmě dnes často určují informační systémy. Kdo se snaží o to, aby podporovala vizi, nebo chcete-li, horoucnost a tíhnutí ve firmě?

Advertisement